← zpět

Vánoce

Znovu prožíváme adventní dny plné radostného očekávání a nadějí. To proto, že na horizontu adventu zazáří světlo Božího narození. Přijde ten, kterého Bůh přislíbil bezprostředně po pádu člověka do hříchu, protože nechtěl ponechat lidstvo záhubě. Apoštol Pavel ve 2. listě Korinťanům o Něm píše:"Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na své vznešenosti, že je rovný Bohu, nýbrž sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí, a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Toto Boží ponížení, projevené ve vtělení a později ve vykoupení, je projevem jeho lásky a krásy. V řečtině kalos znamená krásný a kalein volat. Dionýsius Areopagita píše: Bůh volá /kaloun/ každou věc k sobě, a proto je zván kalos /krása/.

Krása vábí. Nikoho nenechá lhostejným, probouzí touhu. Krása se staví na odiv a zároveň volá k naslouchání. Je pozváním k odpovědi: obdivovat a oplátkou milovat krásu, jež nás svým zjevem vábí. Lásku, kterou v nás krása vzbuzuje, si nevytváříme my, ale je darem, který můžeme přijmout nebo odmítnout. V každé pravé kráse je - stejně jako v Bohu - čistota, nezištnost, štědrost. Krásná věc není krásná pro sebe samu, ale pro ty, kdo na ni hledí a těší se z ní.

Krása vyzařuje, je ušlechtilá, dává se druhému pro radost. Volání je nekonečně bohatší než každá odpověď a je s to v ochotném člověku probudit velkodušnost bez mezí, naprosté sebedání: mírou lásky k Bohu je milovat ho bez míry. Vábení krásy nás volá, abychom se stali sami sebou.
Kéž každý z nás se o letošních Vánocích zamiluje do Boží krásy zjevené v Jezulátku a ztratí v ní sebe, aby sám sebe našel.

Jiří Komárek, farář