Související články

Světlo Vánoc

Vánoce jsou časem, který k nám sám o sobě silně promlouvá a zasahuje nás v tom nejlepším slova smyslu. Ten, který byl od…

Misie očima farníků

Ve dnech 3. – 9. 3. 2013 proběhly v Novosedlech, Drnholci, Jevišovce a v Novém Přerově Lidové misie. Po 81 letech se v Novosedlech dočkali…

← zpět

Stal se chudým, abychom zbohatli z jeho chudoby

Abychom plně prožili velikonoční radost z vykoupení, je zapotřebí prožít postní dobu v duchu výzvy církve k pokání. Chtěl bych Vám při této příležitosti přetlumočit poselství papeže Františka k letošní postní době. Sv. Otec vychází ze slov sv. Pavla: "Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby" /2 Kor 8,9/.

Tato slova nám říkají, že Bůh se neprojevuje prostřednictvím světské moci a bohatství, ale slabostí a chudobou. Ačkoli bohatý, stal se pro nás
chudým..." Kristus, věčný Boží Syn, v moci a slávě rovný Otci, stal se pro nás chudým, sám sebe se zřekl, vyprázdnil se, aby se nám připodobnil. Důvodem toho všeho je láska, která touží po blízkosti, po tom, aby se darovala a obětovala za milované tvory. Láska znamená sdílet osud milovaného, činí podobnými, vytváří rovnost, bourá vzdálenosti.

Důvodem Ježíšovy chudoby je: "abyste vy zbohatli z jeho chudoby". Bůh nedopustil, aby nám spása spadla z výšky jako almužna toho, kdo dává ze svého přebytku. Ježíš sestupuje do vod Jordánu ne pro své pokání, ale aby se zařadil mezi nás hříšníky a vzal na sebe tíhu našich hříchů.

Co je tedy tato chudoba, kterou nás Ježíš osvobozuje a činí bohatými? Je to právě způsob, jakým nás miluje a jakým se nám přibližuje jako milosrdný Samaritán, který přistupuje k polomrtvému člověku. Co nám dává pravou svobodu a štěstí, je jeho milosrdná, něžná a sdílející láska. Kristova chudoba je jeho vtělení. Kristova chudoba je tím největším bohatstvím. Ježíš je bohatý svou nekonečnou důvěrou v Boha Otce, svou odevzdaností Otci v každém okamžiku a stálým hledáním jeho vůle a jeho slávy. Je bohatý jako dítě, které se cítí milované a miluje své rodiče a ani na okamžik nezapochybuje o jejich lásce a něžnosti.

V každé době a na každém místě Bůh i nadále zachraňuje svět prostřednictvím chudoby Krista, jež se stává chudým ve svátostech, ve Slově a ve své církvi, která je lidem chudých.

My křesťané jsme při následování našeho Pána povoláni k tomu, abychom viděli bídu svých bratří a konkrétně konali pro její zmírňování. Bída není chudoba. Bída je chudoba bez důvěry, bez solidarity a bez naděje. Můžeme rozlišit trojí druh bídy - hmotnou, mravní a duchovní.

Hmotná bída se týká těch, kdo žijí v nedůstojných podmínkách - bez základních práv a prostředků prvořadé potřeby jako je jídlo, voda, hygienické podmínky, práce: bez možnosti rozvoje a kulturního růstu. Proti takové bídě staví církev svou službu, diakonii, kde v chudých a těch posledních vidí Kristovu tvář. Když se moc, přepych a peníze stanou modlami, staví se nad požadavek rovného rozdělování bohatství. Svědomí se má obrátit ke spravedlnosti, rovnosti, střídmosti a sdílení.

Mravní bída je tam, kde se člověk stává otrokem neřesti a hříchu. Kolik rodin žije v úzkosti z toho, že některý z jejích členů je obětí alkoholu, drog, hazardu nebo pornografie! Kolik lidí ztratilo smysl života a pozbylo naděje! Kolik lidí je k takové bídě odsouzeno kvůli nespravedlivým sociálním podmínkám, nedostatku práce, kvůli nerovnosti práv na vzdělání a zdravotní péči.

Tento druh bídy je vždy spojen s duchovní bídou, jež nás zasahuje, když se vzdalujeme od Boha a odmítáme jeho lásku. Pokud si myslíme, že si vystačíme sami, vydáváme se na cestu směřující ke krachu. Bůh je ten jediný, který skutečně zachraňuje a osvobozuje.

Evangelium je pravou protilátkou na duchovní bídu. Křesťan je povolán k tomu, aby do každého prostředí přinesl osvobozující zvěst, že existuje odpuštění spáchaného zla, že Bůh je větší než náš hřích, že nás  vždy nezištně miluje a že jsme stvořeni pro společenství a pro věčný život.

V závěru sv. Otec vybízí k šíření evangelního svědectví a k dávání ze svého. Píše:" Nemám důvěru k almužně, která nic nestojí a která nebolí." Kéž nás tyto podněty sv. Otce vedou k zamyšlení a k novým rozhodnutím, abychom zažili krásu a pokoj velikonočního jitra.

S přáním požehnaných Velikonoc

Jiří Komárek